ÚSTAV SLOVANSKÉ FILOLOGIE

 

Počátky vratislavské slavistiky sahají do čtyřicátých let devatenáctého století. Jako přednášející zde působili mj.: František Ladislav Čelakovský, Wincenty Kraiński, Wojciech Cybulski, Władysław Nehring, Rudolf Abicht i Paul Diels.

Po druhé světové válce první přednášky z oboru slavistiky (ruské literatury) přednesli polonista Stanisław Kolbuszewski (ruská literatura) a jako host – Krakovan Tadeusz Stanisław Grabowski (západoslovanská literatura).

Organizační základnou pro výuku se stal od podzimu roku 1945 Ústav polské a slovanské filologie. Spojoval Katedru polského jazyka, Katedru obecné slovanské jazykovědy a od poloviny roku 1946 rovněž Katedru východoslovanské jazykovědy, vedenou Leszkem Ossowským.

Vědecké a výzkumné zájmy Leszka Ossowského a didaktická práce, především v oblasti ruské filologie (první přednášky se týkaly morfologie ruského jazyka, ruské dialektologie a dějin ruského spisovného jazyka) měly podstatný vliv na rozvoj současné jazykovědné slavistiky ve Vratislavi. S Vratislavskou univerzitou byl Ossowski svázán téměř dvacet let. Současně pracoval a vzdělával i rusisty v WSP v Opolí, a posléze i na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani.

Profesor Leszek Ossowski (1905-1996), absolvent Poznaňské a Jagellonské Univerzity (studium slavistiky zahájil v Poznani, avšak v Krakově získal titul magistra a obhájil svou dizertační práci), byl žákem předních polských slavistů Edwarda Klicha, Henryka Ułaszyna, Kazimierza Nitscha, Iwana Ziłyńského, Tadeusza Lehra-Spławińského. Pod jejich vlivem se formovaly jeho rozmanité vědecké zájmy. Týkaly se mnoha odborných oblastí: 1. Východoslovanské dialektologie a polsko-východoslovanského pohraničí, 2. Ruské a baltoslovanské akcentace (přizvukování), morfologie ruského jazyka, 3. Otázky lokalizace pravlasti Slovanů. V každé z těchto vědeckých oblastí dospěl k novým objevným závěrům.

Na tyto rozsáhlé výzkumy – pojaté jednak jako výzkum materiálu, jednak jako hledání nových koncepcí; představující slavistický jazykový materiál (běloruský, ukrajinský, ruský, polský) v synchronickém i diachronickém pojetí, popisným i komparatistickým způsobem – navázali jeho žáci. Ve Vratislavi nastoupil intenzivní rozvoj srovnávacích polsko-východoslovanských výzkumů a všestranné studium jednotlivých východoslovanských jazyků. Mezi žáky Leszka Ossowského patří Larysa Pisarek a Diana Wieczorek. Z představitelů další generace jazykovědců spjatých s vratislavskou slavistikou by bylo možné zmínit i: Bronisławu Konopielko, Jana Sokołowského a Michała Sarnowského. Poslední dva jsou žáky vynikajícího vratislavského slavisty Antonína Furdala, žáka Jagellonské Univerzity.

V roce 1946 vznikla Katedra historie ruské literatury a jiných slovanských literatur, které se v následujícím roce ujal Marian Jakóbiec. V roce 1949 byly obě katedry (Katedra východoslovanské jazykovědy a Katedra historie ruské literatury a jiných slovanských literatur) odděleny od Ústavu polské a slovanské filologie a staly se (po spojení v roce 1950) - již jako ústavy - součástí nové, samostatné vědecko-didaktické jednotky - Katedry ruské filologie, předchůdkyně Ústavu slovanské filologie. Ten vznikl na jejím základě v roce 1969. Organizační povinnosti spojené s těmito zásadními změnami připadly za úkol Marianovi Jakóbcovi jako vedoucímu Katedry, posléze řediteli Ústavu (do roku 1971). Z jeho iniciativy vyšel v roce 1969 i první sešit série „Slavica Wratislaviensia”, dnes vysoce ceněný v akademickém prostředí.

Po Jakóbcovi působili v ředitelské funcki Ústavu slovanské filologie: Zbigniew Barański, Franciszek Sielicki, Telesfor Poźniak, Krystyna Galon-Kurkowa, Tadeusz Klimowicz i Anna Paszkiewicz.

Marian Jakóbiec (1910–1998), byl tvůrcem poválečné polské vratislavské slavistiky, jež spojila slovanskou jazykovědu s literární vědou. Byl zakladatelem a inspirátorem vratislavské školy slovanské literární vědy, zahrnující výzkumy všech slovanských literatur, se zvláštním zřetelem na souvislosti vnitřně slovanské, slovansko-západoevropské a slovansko-byzantské. Inicioval výzkumy slovanského folklóru a literárně kulturních polsko-slovanských vztahů.

Přístup k slovanské literatuře jako k odlišnému celku, který je však nedílnou součástí evropské kultury, přejali po Marianu Jakóbcovi jeho vratislavští žáci. Patří k nim především: Zbigniew Barański, Franciszek Sielicki, Telesfor Poźniak, Kole Simiczijew a také Krystyna Galon-Kurkowa a Łucja Skotnicka. Otázkám a problémům jižního slovanského světa se věnuje Milica Jakubiec-Semkowowa. Žáky žáků Mariana Jakóbce jsou mj.: Tadeusz Klimowicz, Anna Paszkiewicz i Izabella Malej. K tomuto okruhu se připojují i Anna Skotnicka a Zofia Tarajło-Lipowska

Svého času působili jako pracovníci vratislavské slavistiky: Grażyna Bobilewicz, Józef Borsukiewicz, Stanisław Kochman, Bronisław Kodzis, Marian Ściepuro, Zbigniew Zbyrowski. Zde se konaly veřejné obhajoby dizertačních prací a/nebo habilitačních řízení Krzysztofa Cieślika, Stefana Kozaka, Andrzeja Ksenicza, Anny Majmieskułow, Antonína Semczuka, Aleksandry Wieczorek.

Mnozí z nich se tradičně účastní každoročních mezinárodních vědeckých konferencí, organizovaných ÚSF koncem listopadu – jazykovědných v sudých letech („Slovo a věta v slovanských jazycích”) a literárně historických v letech lichých („Velká kulturní témata v slovanské literatuře”). Při této příležitosti je obvykle udílena Cena Profesorky Bronisławy Konopielko (za vynikající práce z oblasti slovanské jazykovědy). Materiály z konferencí jsou publikovány ve speciálních sbornících.

V současné době je v Ústavu slovanské filologie, jenž se neustále rozvíjí, zaměstnáno kolem 50 vědecko-didaktických pracovníků (z toho 12 profesorů a docentů), kteří vzdělávají 850 studentů (rusistů, bohemistů, srbistů, ukrajinistů) v rámci denního, dálkového i večerního studia a nástavbového studia (ruský jazyk v podnikání).

V roce 2003 vratislavská slavistika, jako jedna z pěti v Polsku, (ale jako jediná, jejíž součástí je i rusistika), získala akreditaci, udělenou Univerzitní Akreditační Komisí (Uniwersytecka Komisja Akredytacyjna). Následně pak v roce 2004 jí Státní Akademická Akreditační Komise (Państwowa Akademicka Komisja Akredytacyjna) udělila další ocenění : tříleté odborné studium – hodnoceno kladně (specializace česká, ruská, srbská, ukrajinská), dvouleté magisterské studium – hodnoceno kladně (specializace česká, ruská, srbská) a podmíněně (specializace ukrajinská).